Já krysa 3.

22. září 2009 v 11:13 | Dadu |  básničky

kapitola 3. Já krysa



Pomalu se smrákalo a já měl za sebou několik zápasů.
Nad Robinem jsem vyhrál 4-1
Nad Sam 3-2
S Choim jsem prohrál1-4
Ale Hanny se můj meč ani nedotkl.
Prohrál jsem 0- 5 a Hanny se na mě zakřenila
"nic si z toho nedělej!" uklidňoval mě Robin "Hanny dokáže porazit jen málo-kdo!"
"Děti můžete sem na chvilku?"
Zakřičel Merlin
Rozběhli jsme se k chalupě, tam mě však Merlin zastavil "mohl bys prosím počkat venku? Potřebuju s nimi něco probrat."
"Jo..j.. jasně" koktal jsem.
Čekal jsem venku až mě pohltila tma.
Myslel jsem že už na mě zapomněli, když v tom se rozrazily dveře a já uslyšel konec hádky.
"Tak si mu to řekni sám ty nádhero!"
"Hele já se s tebou vůbec nemusím dohadovat takž…… "No a co já s tím! Jen mu to řekni, no?"
"Jéééžííš! No tak už se sakra přestaňte hádat! Já mu to klidně řeknu sam…. "Ty se do toho vůbec nepleť! " a víte vy co? Já už vás mám plné zuby,..všech!"
Najednou nastalo ticho a ze dveří vyletěla rozzuřená Sam, proměnila se v pumu a ladnými skoky zmizela v lese.
Anichž bych přemýšlel nad tím co dělám, vzal jsem na sebe podobu krysy a vydal se za Sam.
Naštěstí sem jí dohnal, protože hned po pár metrech v lese, kde si byla jista že ji nikdo nevidí, zvolnila tempo a přešla do kroku.
Po čtvrt hodině chůze jsme dorazili na malý plácek se studánkou.Voda se v záři měsíce třpytila, jako čerstvě naleštěné zrcadlo a celá mýtinka byla pokryta hebkým mechem.
Sam si (už zase jako dívka) sedla na kámen u pramínku a zčeřila vodu prstem.
"Můžeš se klidně proměnit Garru. Já o tobě vím."
Překvapeně jsem sebou trhl,ale za chvíli už sem seděl u ní na kameni.
"Je to tu krásné, že?" "Ano" přisvědčil jsem.
"Co se tam vlastně stalo?" vyzvídal jsem
"Merlin si myslí že ti nemůžeme věřit!"
"a vy snad něco skrýváte?" zeptal jsem se ironicky.
K mému překvapení však Sam sotva znatelně pokývala hlavou.
"Řekneš mi co?"
Zarazila se, pak ale zavrtěla hlavou " Nemůžu"
"Taky mi nevěříš?!"
" Ale…. ano …..ale.. " Tak v čem je problém!?" skočil jsem jí do řeči.
Podívala se na mě "Problém je v tom, že tě neznáme ještě ani den a nevíme co jsi zač, nemůže vědět jestli ti můžeme věřit a .. "A proto nemůžete vědět, jestli nejsem dvoj-zvířecí mág, jestli nejsem…třeba štír, nebo patřím k temné straně a jestli mi můžete důvěřovat,což by znamenalo vzít mě do skupiny a vyzradit tajemství RCHSHM a s ním i věštbu, která se uskuteční na sousední planetě Tareim v době našich 15-tých narozenin."
Sam na mě zírala s otevřenou pusou.
A pak už si pamatuji jen matný modrý záblesk světla, náhlou únavu a …pak už nic.


Probudil jsem se.
Otevřel jsem oči a zjistil, že ležím v měkké posteli.
Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem malý noční stolek, velké, dřevěné dveře a na oranžovo natřené zdi.Vyskočil jsem, rozběhl se ke dveřím a otevřel je.
Přede mnou se táhla dlouhá chodba,lemována několika dveřmi po obou stranách.
Na konci chodby, bylo schodiště, stáčející se dolů.
Rozhodl jsem se prozkoumat neznámé prostředí a vydal jsem se k nejbližším dveřím.
Otevřel jsem je a nahlédl do malé místnůstky.
Podlaha byla pokryta květovanými dlaždicemi a na stěně viselo velké okno.
Popošel jsem k němu, abych se podíval a zjistil, ve kterém z náměstních domů se nacházím.
Přistoupil jsem k oknu.
Když sem však do něho nahlédl, polekaně jsem vykřikl.
Z okna se na mě díval nějaký divný kluk.
Ještě aby tak po městě rozhlásil, že se nějaký trhan promenáduje po některém z královských domů.
Vyběhl jsem z místnosti, jako by mi za patama hořelo a opatrně jsem přešel k dalším dveřím.
Když jsem je však otevřel ozvalo se hrozivé zavrčení a já zíral do tlamy velice podivnému tvoru.
Měl pět nohou, jenom jednu hlavu, obrovské tesáky a čenich, špičaté uši a pronikavé oči. (tehdy jsem ještě netušil, že to co přede mnou stojí, není příšera bájných mýtů, ale obyčejný dobrman.A že nemá pět nohou, ale čtyři nohy a ocas.)
Rychle jsem vyskočil z místnosti a zavřel za sebou dveře.
Další dveře byly černé jako noc a stejně jako místnost za nimi.Když jsem však do ni vešel, byly tam jen další dveře, otevřel jsem i ty a naskytl se mi zcela stejný pohled, jen další a další a další stejné, černé dveře.
Tohle už na mě bylo moc.Otočil jsem se a vyšel z místnosti.
Namířil jsem si to ke schodům a dostal jsem se do prvního patra, tam už na mě za snídaňovým stolem čekaly Merlin, Sam, Choi, Hanny a Robin.
"A heleme se kdo se nám vyhoupl z pelíšku."zavrkal Robin.
"Whow tak ty umíš číst myšlenky jo?" neudržela se Hanny.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama